Abstrakt
Cílem studie
Baicalin reguluje dopaminový systém pro kontrolu klíčových symptomů ADHD bylo otestovat terapeutické účinky baicalinu na poruchu pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) v zvířecím modelu a objasnit potenciální mechanismus. Byly zkoumány terapeutické účinky a mechanismy baicalinu v modelu spontánně hypertenzních krys (SHR), které jsou používány pro studium ADHD v souvislosti s teorií deficitu dopaminu (DA). Výzkum zahrnoval 50 SHR krys rozdělených do pěti skupin: methylfenidát (MPH), baicalin (50 mg/kg, 100 mg/kg nebo 150 mg/kg) a kontrolní skupinu léčenou fyziologickým roztokem. Byla použita i skupina deseti krys Wistar Kyoto (WKY) jako kontrol. Všechny krysy byly čtyři týdny léčeny orálně. Byly hodnoceny motorická aktivita, prostorové učení a paměť pomocí open-field a Morrisovy vodní bludiště. Na úrovni mRNA a proteinu byly detekovány hladiny tyrosinhydroxylázy (TH), vesikulárního monoaminového transportéru 2 (VMAT2), synaptosomálně asociovaného proteinu o molekulové hmotnosti 25kD (SNAP25) a syntaxinu 1a pomocí PCR a Western blotu. Dále byly měřeny hladiny DA v prefrontálním kortexu a striatu. Výsledky ukázaly, že jak MPH, tak baicalin v dávkách 150 mg/kg a 100 mg/kg významně snížily hyperaktivitu a zlepšily prostorové učení a paměť u SHR krys, zvýšily mRNA a proteinové hladiny TH, SNAP25, VMAT2 a syntaxinu 1a ve srovnání s kontrolní skupinou. MPH významně zvýšil hladiny DA jak v prefrontálním kortexu (PFC), tak ve striatu, zatímco baicalin významně zvýšil hladiny DA pouze ve striatu. Tato studie naznačuje, že léčba baicalinem byla účinná pro kontrolu klíčových symptomů ADHD. Zvýšení hladin DA ve striatu může být částečně připsáno zvýšené expresi mRNA a proteinů TH, SNAP25, VMAT2 a syntaxinu 1a. Tyto výsledky naznačují, že farmakologické účinky baicalinu souvisí se syntézou, lokalizací ve vezikulech a uvolňováním DA a mohou být účinné v léčbě ADHD. Nicméně, pro lepší porozumění molekulárním mechanismům těchto zjištění jsou vyžadovány další studie.
Klíčová slova: Baicalin, ADHD, Dopamin, Spontánně hypertenzní krysy, Behaviorální testy
Pozadí
ADHD, charakterizovaná klíčovými symptomy jako nedostatek pozornosti, hyperaktivita a/nebo zvýšená impulzivita, je běžná neurovývojová porucha dětství s globálním ročním výskytem 5.9%. Přibližně 25% dospělých s diagnózou ADHD v dětství nadále vykazuje symptomy. Studie ukazují, že dospělí s ADHD mají výrazné riziko sebevraždy a negativní dopady na trhu práce. Léčba ADHD u dětí je proto důležitá pro společnost. Nicméně, základní patogeneze ADHD zůstává nejasná. Je obecně přijímáno, že dysfunkce katecholaminových a zvláště DA neuronálních systémů přispívá k patofyziologii ADHD. V současnosti jsou psychotropní léky, jako je MPH, inhibitor DA transportéru (DAT), první volbou pro klinickou léčbu ADHD. Mnoho studií uvádí, že lék je účinný v kontrole klíčových symptomů ADHD; nicméně, tento lék má mnoho nežádoucích reakcí, jako je ztráta chuti k jídlu, indukované tiky, drogová závislost a zvýšená srdeční frekvence, které snadno reboundují po ukončení léčby, což přináší určitá omezení pro klinické léčení. Tato situace ztěžuje lékařům a rodičům volbu. Proto je nezbytné hledat a poskytovat nové možnosti pro klinickou léčbu ADHD.
Baicalin je flavonoid čištěný z rostliny Scutellaria baicalensis Georgi. Baicalin je hlavní léčivou složkou rostliny, nejvyšší koncentrace se nachází v Radix scutellariae. Scutellaria baicalensis byla po tisíce let používána v tradiční čínské medicíně k léčbě zánětu, horečky, žloutenky a hypertenze. V nedávných studiích baicalin prokázal efektivně ochranné účinky na 6-hydroxydopamin (6-OHDA), 1-methyl-4-fenylpyridinium (MPP+), 1-methyl-4-fenyl-1,2,3,6-tetrahydropyridin (MPTP) a metamphetamine-indukovanou neurotoxicitu v buněčných liniích a zvířecích modelech prostřednictvím protizánětlivých, neuroprotektivních a antioxidačních účinků, které byly úzce spojeny s nemocemi centrálního nervového systému. Navíc, výzkumníci zjistili, že baicalin může rychle projít krví-mozkovou bariérou (BBB) a prokazuje neuroprotektivní a synaptoprotektivní účinky na DA neurony a může být použit k léčbě neurodegenerativních onemocnění spojených s dysfunkcí DA, jako jsou Alzheimerova choroba (AD) a Parkinsonova choroba prostřednictvím svých neuroprotektivních a kognitivních vylepšujících účinků. Navíc, Chen et al. uvedli, že baicalin cílí na DA systém. Předpokládali jsme, že baicalin reguluje DA systém v mozku a bude terapeutický pro ADHD. V této studii jsme provedli řadu experimentů, abychom otestovali hypotézu terapeutických účinků baicalinu na zvířecí modelech ADHD a vysvětlili potenciální mechanismy závislé na teorii deficitu dopaminu.
Tato studie zkoumá potenciální terapeutické účinky baicalinu na pacienty s ADHD (Porucha pozornosti s hyperaktivitou). Využívá model 4týdenních SHR krys, které jsou vývojově srovnatelné s lidským dětstvím, a jsou často používány jako model ADHD, protože vykazují podobné symptomy, jako jsou hyperaktivita, impulzivita a špatně udržovaná pozornost.
Hlavní zjištění studie:
-
Bezpečnost Baicalinu: Baicalin neovlivňuje normální příjem potravy a přírůstek hmotnosti krys, což naznačuje, že je bezpečný pro podávání.
-
Účinky na Symptomy ADHD: Léčba baicalinem a methylfenidátem (MPH) významně snížila hyperaktivitu krys a zlepšila jejich prostorové učení.
-
Dopaminový Systém: Baicalin zřejmě ovlivňuje systém dopaminu (DA) v mozku. Zvýšil hladiny proteinů a mRNA souvisejících s syntézou, lokalizací ve vezikulech a uvolňováním dopaminu.
-
Hladiny Dopaminu v Mozku: MPH zvyšuje hladiny dopaminu v prefrontální kortex a striatu, zatímco baicalin má významný vliv pouze na striatum.
-
Další Otázky: Studie naznačuje potřebu dalšího výzkumu, například optimální dávkování baicalinu pro regulaci symptomů ADHD a proč baicalin má malý vliv na hladiny dopaminu v prefrontální kortex.
-
Možný Cíl Baicalinu: Studie naznačuje, že striatum může být cílovou oblastí pro baicalin, ale vyžaduje další prozkoumání.
-
Význam pro ADHD: Studie poskytuje důkazy, že baicalin může ovlivňovat klíčové symptomy ADHD úpravou regulace syntézy a uvolňování dopaminu, čímž zvyšuje hladiny dopaminu ve striatu.
Tato studie přináší nové poznatky o možném vlivu baicalinu na ADHD, ale zdůrazňuje potřebu dalšího výzkumu pro hlubší pochopení těchto vztahů a jejich klinických aplikací.
